O mně

OMNĚ – ATTILA VENCEL

Současný umělec, malíř a lektor žijící a tvořící v Ostravě. Také jako lektor pomáhá začínajícím umělcům probouzet jejich přirozenou kreativitu a dovednosti na kurzech malby, které sám pořádá a vede. Attila Vencel se narodil 14.7.1972 ve Východoslovenské nížině, jako nejstarší ze tří synů, rodičům maďarské národnosti. Své dětství prožil v malé vesničce Szolnocska, která se stala v pozdějších letech jednou z jeho velkých inspirací. Část svých školních let dojížděl do nedalekého městečka Kráľovský Chlmec. Následně své základní vzdělání dokončil ve městě Veľké Kapušany v okrese Michalovce, kam se přestěhoval s celou rodinou. Jeho talent se projevoval v hodinách výtvarné a hudební výchovy. Také se účastnil soutěží v přednesu poezie ve slovenském jazyce.

STUDENTSKÁ LÉTA…

Vyrůstal v komunistickém režimu. Protože mu tenkrát nebylo umožněno pokračovat ve studiu na umělecké škole, rozhodl se vystudovat školu technického zaměření, ve městě Snina, v Prešovském kraji. Technické kreslení a deskriptivní geometrie na této škole, ho obohatily o rozvoj prostorového vidění, představivosti a základy perspektivy, což později zúročil při tvorbě svých obrazů. Během čtyř let strávených na této škole, obklopen panenskou přírodou Laborecké vrchoviny Bukovských a Vihorlatských vrchů se Attila Vencel také, aktivně věnoval hudbě a podílel na kulturním dění školy. Účastnil se místních soutěží Rusínské lidové písně, a také jako samouk, začal hrát na kytaru, skládat své první texty a písně.

PO STUDIÍCH…

Hned po ukončení svého středoškolského vzdělání nastoupil na 18-ti měsíční, základní vojenskou službu v Nepolisích, u Hradce Králové, kde zastával funkci skladníka proviantu a písaře roty. Zde si krátil čas kreslením ženských aktů pro “mazáky”. Po ukončení vojenské služby se přestěhoval ze Slovenska do Čech a po sérii příležitostných zaměstnání, se usadil na tři a půl roku ve zlatnictké dílně. Ruční výroba šperků, pro něj znamenala příležitost dalšího rozvoje a získání nových zkušeností. Současně pracoval na svém hudebním projektu jako autor, skladatel a interpret. Jeho cesta muzikanta a hudebnika nakonec vyústila po 10-ti letém snažení ve významnou spolupráci a k smlouvě s hudebním vydavatelstvím Warner Music pro ČR s projektem popové skupiny V.I.P.

V roce 2002 se stal spolumajitelem a provozovatelem “Sherlock’s Pubu” na legendární Stodolní ulici v Ostravě. Tím započala éra jeho bohémského, uměleckého života. Organizování hudebních projektů, koncertů, agenturní činnost, propagace a reklama, setkávání se s nejrůznějšími umělci ze světa hudby, divadla, výtvarného umění, módy, ale i politiky, večírky, filozofování. To vše bylo součástí dalších 16-ti let jeho života, počas kterého se v něm postupně probouzela touha, opět tvořit.

ZÁSADNÍ IMPULZ…

Zásadním impulzem pro něj bylo setkání s ostravským malířem Dali Figelyem, který v něm podnítil starou vášeň pro výtvarné umění. Inspirace Attily Vencela vychází z lásky ke krajině a přírodě, se kterou je již od mládí úzce spjat. Citlivě vnímá její křehkou harmonii, kterou se snaží nalézat a sdílet i ve svém životě, v práci, ve vztahu k lidem a k životnímu prostředí. Cítí to jako nikdy nekončící proces, životní cestu a snahu nacházet vyšší a vyšší úroveň harmonie. Velkou inspiraci našel ve tvorbě impresionistů 19.století jako například Edouard Manet, Claude Monet, Camille Pissarro, Alfred Sisley, Pierre-Auguste Renoir a Edgar Degas. Z představitelů tzv. “kalifornského impresionismu” to byli např. William Keith, Benjamin Chambers Brown, Selden Connor Gile. Z českých malířů potom Antonín Slavíček, Václav Radimský, František Kaván, Julius Mařák a Augustin Mervart. Také čerpá z děl ruských malířů jako Korovin, Polenov, Ajvazovskij, Levitan, Repin a Šiškin. Attila Vencel je samouk. Jeho postoj k malbě a techniku malby výrazně ovlivnil ruský malíř Igor Sacharov, se kterým se setkal začátkem roku 2017 v Moskvě a následně s ním strávil několik dnů malování v krásném prostředí, v městečku Pereslavl-Zalesskij na břehu Pleščejeva jezera. Věnuje se převážně olejomalbě. Převládajícími tématy jeho obrazů jsou krajina, příroda a květiny. Ve své abstraktní tvorbě rád pracuje s geometrickými tvary, barevnými plochami a strukturou. Využívá nejrůznější techniky. Maluje prsty, štětcem, hadříkem a špachtlí. Případně kombinuje olejové barvy s akrylem. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí impresionistické a realistické malby. Je to jakýsi „crossover“ různých vlivů a inspirací z oblasti výtvarného umění, hudby, životní filozofie a vztahu k přírodě.

“ Snažím se, aby mé dílo vždy obsahovalo špetku poezie a lyričnosti. To, co tvoří, je má romantická duše. Ta udává tón. “ – Attila Vencel.

AKTIVITY…

• DUBEN 2018 – Samostatná výstava – Abstrakce / Krajina – Ostravanka Coffee Shop – Ostrava
• 5.10 – 5.11. 2018 – Samostatná výstava, vernisáž – PROLÍNÁNÍ – Abstrakce / Krajina – Kavárna MARYČKA – DOV. – Ostrava
• 21.8.2018 – Live vysílání – ČT2 – Host Dobrého rána

V mé současné tvorbě převládají motivy krajiny, přírody a květin, někde na pomezí realistické a impresionistické malby. Ve své abstraktní tvorbě rád experimentuji s geometrií, strukturou, barevnými plochami, ale i s přírodními motivy. Snažím se o prolínání nejrůznějších technik.

TECHNIKA…
Maluji na plátno, olejovými barvami. U svých abstraktních obrazů využívám i kombinaci oleje s akrylem. Obraz začínám podmalbou. Tmavá místa a stíny maluji tenkými vrstvami a následně kladu barvy pastózně, vysoké vrstvy barev čistých tónů. Práci se snažím z větší části zvládnout „alla prima“, následně dokončovací práce můžou trvat i několik dnů či týdnů. Je to různé. Pracuji štětci, prsty, hadříkem i malířskou špachtlí. Techniku a výrazové prostředky ale často měním, přizpůsobuji zvolenému tématu, motivu.

INSPIRACE…

Příroda skýtá nepřeberné množství inspirativních scenérií. Snažím se zachytit hru světla a stínů, prchající moment a náladu. Důležitým aspektem mé tvorby je i snaha vtisknout svému dílu i trochu své vlastní poezie a lyričnosti. Také se ve svých obrazech snažím uplatňovat efekt mozaiky, pokládáním barevných skvrn a ploch vedle sebe. Mám rád živé barvy, pastelové tóny. V tomto směru obdivuji barevnost Van Goghovy tvorby.

Můj vztah ke krajině a přírodě významně formoval můj blízký vztah s dědečkem, vášnivým rybářem, který mně často brával s sebou, na toulky přírodou a učil mně lásce k lesům, loukám, stráním, řekám a všemu živému.

Za první kontakty s výtvarným uměním vděčím svému otci, který rád kreslil a byl velmi tvůrčí a zručný v práci se dřevem, ve vyřezávání a technice vypalování do dřeva. Důležitou roli sehrála i tvorba mého bratrance Zoltána, který vytvářel obrazy, mozaiky z rozmanitých, dřevěných dýh.

Zásadním momentem mého dospívání byla i zrovna rodící se sametová revoluce, které jako student, jsem byl součástí a která přinesla do mého života nové naděje.

Období po „sametové revoluci“ bylo plné očekávání, vzrušení a také zmatku. Začínala má cesta k samostatnosti a byl jsem vhozen do víru života bez zázemí a rodiny v úplně novém prostředí na severu Moravy v Ostravě, kam jsem se přestěhoval hned po vojně. Bylo to pro mne velmi složité období plné konfrontace, životních zkoušek a zklamání.

ŽIVOTNÍ EPIZODA…

Nová epizoda mého života započala, když jsem se stal spoluvlastníkem Sherlock’s Pubu na Stodolní ulici v Ostravě. Měl jsem možnost hlouběji nahlédnout do světa umělců. Potkat mnoho zajímavých a inspirativních lidí. Významně to ovlivnilo mé zrání jako člověka a také jako umělce. Formovalo to můj nadhled, „focus“ zaměřený na smysl života a mé další směřování. Současně se ve mně otevřela nová cesta člověka duchovního a renesančního, s vírou v lepší budoucnost a schopnost transformace ducha, jedině ruku v ruce s přírodou, vesmírem a lidskou kreativitou. V této době jsem potkal svoji manželku Alici, která se stala mým životním i duchovním partnerem a mou velkou oporou.

Najednou jsem cítil potřebu přehodnotit priority, zavést harmonii a nastavit nový řád. Jednoznačně jsem chtěl změnu. A to změnu zásadní. Místo nekonečného nočního života, žít ve dne, kreativně a efektivně. Začal proces pomalé transformace, vzdělávání, práce a tvůrčí činnosti. Přitom jsem bytostně cítil potřebu se vyjadřovat, tvořit, rozvíjet se. Byl to návrat k výtvarnému umění. K tomu, co stálo na počátku.

IDEA…

Malba a barvy jsou pro mne prostředkem, alternativou, jazykem sebevyjádření a interakcí s okolním světem. Velmi důležitou formou komunikace, jako nezbytný předpoklad k nalezení vnitřní rovnováhy. Když maluji, v tu chvíli cítím, že je to celé jenom o mně, teprve jsem to já – „Attila Vencel – malíř“, štětce, barvy a plátno jako další list knihy mého života.. Ve své tvorbě bych rád poukázal na krásy přírody a upozornil na její křehkost a význam pro naše lidské životy. Člověk, který jí nepřirozeným, svrchovaným přístupem a způsobem chování devastuje a narušuje, se stává parazitující bytostí. Narušená vzájemná symbióza, se pak nezbytně odráží v nás samotných, v našich životech a mezilidských vztazích. Důležitým posláním každého z nás, by měla být snaha, opět nalézt ztracenou rovnováhu.